_ Basket Case (from the 2019 American Music Awards)，偶遇greenday 是一种什么体验，Green Day “Father of All…” Live on the Howard Stern Show，Green Day - Jesus of Suburbia (I iHeartRadio)，Billie Joe Armstrong performs a raw, uncensored, at-home version of Green Day's，Green Day - Dancing With Myself (l iHeartRadio)，Green B B B C# There's a riot living inside of us [Chorus] E5 F#5 I got paranoia, baby B5 C#5 And it's so hysterical E5 F#5 Crackin' up under the pressure G#5 B5 Looking for a miracle C#5 B5 C#5 Huh-uh, E5 Come on, honey A5 F#5 Lyin' in a bed of blood and money C#5 B5 C#5 Huh-uh, E5 what's so funny? A5 F#5 B B B C# We are rivals in the riot inside us Green Day основанная в 1987 году в Оукленде (Калифорния) панк-рок группа. Green Day является частью калифорнийской панк-рок-сцены. Друзья детства Билли Джо Армстронг (гитара, вокал) и Майк Дёрнт (бас Fast Money. Sklep Muzyka Pop & Rock Zagraniczna Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Rodzaj opakowania: Jewel Case Producent: Reprise Records Wszystkie formaty i wydania (3): Cena: Oferta : 58,99 zł 58,99 zł Produkt w magazynie Empiku Wysyłamy w 24 godziny Oferta dvdmax : 57,49 zł Oferta ABE MEDIA : 99,00 zł Wszystkie oferty Najczęściej kupowane razem "Posłuchaj" "Posłuchaj" Płyta 1 1. Father Of All ... 2. Fire, Ready, Aim 3. Oh Yeah! 4. Meet Me on the Roof 5. I Was a Teenage Teenager 6. Stab You in the Heart 7. Sugar Youth 8. Junkies on a High 9. Take the Money and Crawl 10. Graffitia Opis Opis „Father of All…” to 13 studyjny album amerykańskiego rockowego zespołu Green Day. Dane szczegółowe Dane szczegółowe Tytuł: Father Of All... Wykonawca: Green Day Dystrybutor: Warner Music Poland Data premiery: 2020-02-07 Rok nagrania: 2020 Producent: Reprise Records Nośnik: CD Liczba nośników: 1 Rodzaj opakowania: Jewel Case Wymiary w opakowaniu [mm]: 125 x 10 x 140 Indeks: 34473351 Recenzje Recenzje Dostawa i płatność Dostawa i płatność Prezentowane dane dotyczą zamówień dostarczanych i sprzedawanych przez empik. Wszystkie oferty Wszystkie oferty Empik Music Empik Music Inne tego wykonawcy W wersji cyfrowej Najczęściej kupowane Inne tego dystrybutora Taky už ani nemůžete vidět zprávy, protože z nich máte skoro panický záchvat z toho, jak to z novinek vypadá, že všichni umřeme a řítí se na nás pohroma? A teď si vezměte, že si chcete na uklidnění pustit album jedné legendární kapely, kterou kdysi milovali skoro všichni teenageři a ještě dokonce hned několik generací. Nové album Green Day Father of All Motherfuckers vás bohužel spíše ještě více naštve než uklidní. Green Day dokázali zasáhnout v roce 1994 mladé lidi s přelomovým albem Dookie. Parta flákačů, která zpívala o kouření marihuany a protože nic jiného než zahrát pár akordů a mlátit do bubnů neuměli, samozřejmě i o existenčních problémech. Green Day (Foto: Warner Records) Nic pro přísné a konzervativní taťky, ale na Dookie bylo vždycky strašně super to, jak se z loserů ze spodních pater společnosti, kteří vypadají nadobro vyřízení, najednou stanou lidé, kterým je dopřáván v médiích stejný prostor jako největším politikům a výplatou dorovnávají i špičkové sportovce, Najednou vytvořili něco, co zajímá a znamená nepřeberné množství lidí, kteří za to navíc jsou ochotni utratit peníze. Green Day byli velkou, ale ne obří kapelou. Pak ale přišlo 11. září Žádné album z následující trojice Insomniac, Nimrod a Warning, nebylo vůbec špatné a každé z nich je dnes vlastně pojmem, Green Day ale přeci jen někdy okolo roku 2000 nebyli nikterak zvlášť velkou kapelou. Když se podíváme, jaké koncerty tehdy hráli a kolik lidí na ně chodilo, dalo by se to porovnat třeba s popularitou kapel jako Stone Temple Pilots nebo Bad Religion. Tedy slušná popularita, ale nebyla to ani polovina toho, co přišlo následovně. Pak se totiž něco stalo. Něco, co nikdo nečekal. 11. září 2001 19 příslušníků islamistické organizace Al-Káida uneslo čtyři letadla linek společností American Airlines a United Airlines a způsobilo jednu z nejtragičtějších událostí amerických dějin. Od té doby se v USA změnilo hodně věcí. Začala velká operace Trvalá svoboda na středním východě, o které už dnes víme, že moc věcí nevyřešila a od počátku proti ní bylo i mnoho veřejných osobností, včetně Green Day. S nimi samozřejmě také velká část (nejen) americké společnosti a dokonce i z řad Republikánů, tedy stejné politické příslušnosti, jakou měl tehdy George W. Bush. Green Day ukázali, že pro chyby politiků moc pochopení nemají a rovnou ho urazili v názvu svého dalšího alba, které vyšlo v roce 2004. Georgi Bushi. Jsi American Idiot. Bylo to překvapivé, ale právě tahle parta, dříve jen flákačů a huličů, dokázala nahrát nejtrefnější politické hudební album novodobé historie. Takřka všechny písně z alba jsou dnes už legendami samy o sobě a široko nenajdete jedno album, které by obsahovalo takovou koncentraci velkých hitů. Obyčejná alba mají 3 písně, které kapely můžou hrát na koncertech i za dalších 15 let. American Idiot jich z celkových devíti mělo všechny, snad až na poslední, dnes přeci jen trochu zapomenutou “Whatsername”. Největší hudební zklamání poslední doby Když člověk vzpomíná na tohle album, o to více je smutné na toto album vzpomínat dnes, když víme, k jakému albu se Green Day dopracovali. Ano, je pravda, že jsme si už mnohokrát stěžovali, že poslouchat neoriginální narážky a nadávky na Trumpa na každém druhém dnešním albu, už nás nebaví. Od Green Day jsme to ale tak nějak asi všichni očekávali. Vždyť titulní song z nejúspěšnějšího alba Green Day “American Idiot” se po 14 let díky Trumpově návštěvě v Británii dostal zpět do hitparád! Kdo jiný by se tedy měl do něj pořádně obout, když ne ti, co vytvořili album, které bylo v roce 2004 tak skvělým politicko-společenským komentářem? Bůhvíproč Green Day zvolili cestu jakou zvolil. Pokud nechtěli dál rozdmýchávat vyhrocené hádky ve společnosti, pak je to alespoň z tohohle hlediska společensky a morálně záslužné a uvědomělé. Pokud to však udělali jenom z komerčních důvodů, pak nezbývá než říct: fuj tajksl! Tak či onak, ani první možnost by neměnila na tom, že nové album Green Day zní příšerně. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposled došlo při vydání alba takového velkého hudebního jména k takovému zklamání. Z poslední doby mě napadá snad jen album Witness Katy Perry a podivný projekt Miley Cyrus Miley Cyrus & Her Dead Petz. Tohle přece nemůže být ono! Tohle nemůže být všechno! Je to jakoby film skončil v půlce. Album nejenže je opatrné a předvídatelné, ale ani to, co se dalo předvídat, nedělá dobře. Refrén úvodní písně zní při nejmenším podivně. A začíná to všechno už příšerným obalem alba. 26 minut uběhne tak rychle a nenabídne vůbec nic, že si myslíte, že jste na konci alba teprve v jeho půlce. Tohle přece nemůže být ono! Tohle nemůže být všechno! Je to jakoby film skončil v půlce. Nejedná se o to, že by bylo 26 minut příliš krátkých. Z poslední doby je perfektním příklad Ye Kanyeho Westa, stejně jako KIDS SEE GHOSTS, jenž byly ještě kratšími, ale dokázaly nabídnout perfektní hudební zážitek. Stejně tak třeba hardcore metalové Only Self od floridské kapely Jesus Piece. Green Day prostě nestihli dát za tento čas dostatek. Green Day se snaží převzít ta nejhorší klišé rock’n’rollu a vzbudit dojem rebelství, které dnešním Green Day v padesáti letech už nikdo nevěří. Jako Green Day verze příšerného rockového muzikálu Rock of Ages Father of all Motherfuckers zní jakoby chtěli Green Day o desíti poledních pauzách na oběd vymyslet album, které bude světovým trhákem. Něco s neuvěřitelně velkými ambicemi, čemu ale bylo věnováno neuvěřitelně málo úsilí. Je jasné, že tahle kombinace nikdy nemůže fungovat. Father of all Motherfuckers je jako ten hloupý filmový muzikál Rock of Ages. Také strašná ptákovina pro ty, co si myslí, že je rock o pozérském chování, být oblečený jako idiot a o hraní si na tvrďáka a rebela. “Oh Yeah” s výrazným tleskáním, které doplňuje linku bicích, je toho důkazem. Píseň, jejíž část po refrénu se bude skvěle vyjímat v reklamách na sportovní zápasy a můžete u ní dělat prakticky cokoliv od souložení po operaci mozku, ale naživo jí musí být poslouchat naprostý opruz. Úvodní a zároveň titulní píseň je ale ještě horší. Nejenže používá stejně idiotské tleskání, ale ještě ke všemu má refrén, ve kterém Billie Joe Armstrong zní jakoby si jen tak zpíval ve sprše nějakou zapomenutou hitovku z osmdesátek. A hádejte, co… Na druhé písni “Fire, Ready, Arm” je to tleskání taky. Green Day to chtěli strašně moc rozjet, strašně moc vytvořit deset písniček pro své nové turné, ale popravdě by raději udělali, kdyby prostě jenom zahráli své hity z minulosti. Prakticky jediná dvě písně, která se nějak může poměřovat s úrovní starších hitů Green Day je “Meet Me on the Roof”. Píseň spojuje pohodářství a lehkost písní jako “Good Ridance… Time of Your Life” a popový zvuk. Píseň, kterou by člověk čekal možná spíše od hudebních bratranců Green Day z kapely Weezer má charakter a zní správně frajersky a Green Day na ní skutečně dosáhli toho, čeho nejspíše chtěli dosáhnout na všech písních alba. Druhá píseň “I Was a Teenage Teenager” je opět něco, co navazuje na dobré části Green Day. Jestliže je “Meet Me on the Roof” spojení Green Day z alb Nimrod a popu, tentokrát Green Day připomínají kombinaci Warning a 21st Century Breakdown. Ale proč ne.. To by bylo ostatně ještě pořát vcelku povedeným albem. Tahle nostalgická píseň se ke Green Day hodí rozhodně více než umělé vyvolávání pocitů mladistvosti a rebelství (byť to třeba nemusí být lehké přiznat si, že čas plyne tak rychle a Green Day dospěli do bodu, kdy vzpomínají na svá mladá léta). Poslední “Graffitia” je jedna z nejvíce nudných rockových písní, jaké jsem kdy slyšel. Při poslechu této písně se mi dostává na mysl akorát představa obtloustlého Američana v kšiltovce, jak s vystrčeným pupkem máchá s hot dogem v ruce na baseballu. Strašné, nevkusné, děsivé… Green Day – Father of All Motherfuckers Vydáno: 2020 Délka: 26:12 Žánry: Pop-Punk, Rock, Pop/Rock Rozhodně musíte slyšet: 4. Meet Me on the Roof, 5. I Was a Teenage Teenager Kalifornijska grupa Green Day 20 z górą lat po debiucie wydała właśnie swoją najnowszą, 13. płytę „Father of All…”. Kalifornijska grupa Green Day 20 z górą lat po debiucie wydała właśnie swoją najnowszą, 13. płytę „Father of All…”. Mając w zanadrzu nominację do rockowej Galerii Sławy i pięć nagród Grammy, trudno udawać punkowych buntowników. Owszem, płyta kipi energią i surowym gitarowym atakiem, ale, o zgrozo!, wiele piosenek to materiał singlowy i do tego wręcz taneczny. Green Day, Father of All…, Warner Polityka (3250) z dnia Afisz. Premiery; s. 83 Oryginalny tytuł tekstu: "Punk wieku średniego"

green day father of all recenzja